Varujte se trpaslíků i lovců lebek

Hyjé! zvolal Jarda Svoboda a skupina Traband začala nahrávat své čtvrté album. Stalo se tak 7. července, za necelý měsíc bylo hotovo, a výsledek práce trabandského sexteta a hostující kapely Naholou 25 mohou díky vydavatelství Indies Records poslouchači posoudit u svých CD přehrávačů.
Jak už to u písní této skupiny bývá, oplývají výraznými rytmy, zvukem několika dechových nástrojů, kvalitním zpěvem a myšlenkově náročnými texty. Jejich autorem je Jarda Svoboda, s hubou je to podobné, pouze k písni Nemám rád trpaslíky složila melodii Jana Modráčková, která zde opět zpívá a hraje na trubku, ale také na křídlovku a Panovu flétnu. Hlavním zpěvákem je tradičně Jarda, který také hraje na akordeon, kytary, klarinet, zobcovou flétnu a indiánský strunný nástroj charango. Na banjo hraje Evžen Kredenc, na baskřídlovku a kornet Jakub Schmid, na tubu Robert Škarda a bicí a perkuse obsluhuje Václav Pohl.
Inspiraci pro témata svých textů čerpá Jarda především ze života a problémů, které přináší, z biblických příběhů či historických legend, ale i od svých muzikantských kolegů. To se týká především písně Když si báječnou ženskou vezme idiot, která by mohla být zvukovým doplňkem knížek Olgy Sommerové, a v níž Jana zpívá: On celej den jen tak sedí/ chlastá lahváče a čumí na fotbal/ a jediný co umí říct/ Proč já si tě tenkrát vůbec bral. Stejně svérázně se Jarda vyjadřuje i k dalším celospolečenským problémům. Nespokojenost s lidskou malostí vložil do písně Nemám rád trpaslíky, o tom jak se z lidí stane lůza mluví text písně Ve zlatém kočáře, hořce humorný je donkichotský příběh O malém rytíři, o bloudění ve zmateném světě vypráví gershwinovským motivem uvozená rychlá "rýmovačka" V Babylůně. Irsko nám připomene titul Lano, co k nebi nás poutá, a to jak melodikou, tak textem ovlivněným příběhem z bible a námořnickou tématikou. Biblický námět postupně vysledujeme i v písni Zloděj a dezertér zpracovávající hudební motiv koledy Byla cesta, byla ušlapaná, protože onen zběh prchl z vojska, které pátrá po Jezulátku (Herodes vede své vojsko/ k děťátku v jesličkách/ Kdo zváží můj strach/ a mou odvahu na miskách vah?). Černej pasažér s podivně tesknou melodií a krásně sladěnými žesti v mezihrách vyjadřuje pocity člověka, který prchá před reálným nebezpečím, nebo i sám před sebou - Mám kufr plnej přebytečnejch krámů/ a mapu zabalenou do plátna/ Můj vlak však jede na opačnou stranu/ a moje jízdenka je dávno neplatná. Vize apokalypsy, bohužel stále reálnější, zde se prolínající s motivem milostným, zaznívá v mimořádně střídmě zaranžované písni Marie!, v níž Jarda také zpívá: Ledovce tají/ a moře zaplavuje zem/ Den je jak noc a noc je jako den/ Z nebe padá nekonečnej déšť/ Vichřice zuří a potopa trvá. Černošský worksong hudebně připomínají Mraky, jejichž text tak trochu vyjadřuje něco, čemu se před pár lety říkalo módním termínem odcizení. Tento pocit je ještě umocněn v písni Vraťte mi mou hlavu, která připomíná, že se čím dál tím více stáváme pouhými čísly, od nichž se vyžaduje jen placení daní a vhození hlasu do volební urny. Hudebně to je jednoduchý, téměř monotónní zpěv prokládaný mezihrami jak vystřiženými z irských jigů, na nichž se určitě podílela i hostující skupina Naholou 25, která tuto muziku dobře ovládá. Předposlední písní na albu, a podle Jardova vyjádření asi nejtemnější v celém repertoáru skupiny, jsou Lovci lebek, kde se Jarda s Janou střídají ve zpěvu veršů skutečně drsných, připomínajících násilí, které člověk šíří po celé planetě (Pouští a pralesem, savanou a buší/ Jdou lovci lebek, za nimi lovci duší). Depresivní účinek Lovců zahladí závěrečná Krasojezdkyně, hodně ztišená, volná píseň s Janinou trubkou v doprovodu, nahlížející Jardovo oblíbené cirkusové téma z poněkud jiného úhlu než obvykle.
Pokud se vám zdá, že název alba se v titulech a textech písní vůbec neobjevuje, máte pravdu pouze částečně. Po písni číslo 14, tedy dle bookletu závěrečné, naskočí na přehrávači překvapivě ještě patnáctka, která začíná půlminutovým tichem, aby se pak ozvala ona formanská pobídka, za níž následuje krátká orchestrálka řeckého střihu a tempa rozjíždějícího se rychlíku, do nějž nasednete tak, že si celé album pustíte znovu od začátku. Můžete při tom hledat inspirační zdroje, ke kterým se Jarda v bookletu přiznává a říká jim drobné zlodějiny. Já bych věděl ještě o jednom jménu, které se tam mohlo objevit - Herbie Hancock. Ale shoda názvu jeho alba a Jardovy písně je skutečně náhodná.
Na počítači si můžete z disku pustit i dva klipy. První je krátký dokumentární záběr z rozjuchaného koncertu na Dobešce a slyšíme na něm hudební legrácku Sedm statečných trpaslíků. Tím druhým je výborné obrazové ztvárnění písně Černej pasažér, a vedle kapely si tu němou, ale krásnou roličku zahrál i přítel kapely a občasný spoluhráč Vladimír Javorský.
Ivan Kott, zpravodaj Jonáš-klubu č. 4/2004