Historie krátká, ale bohatá

Vedle Spirituál kvintetu slaví letos své výročí také skupina Traband, která je samozřejmě podstatně mladší, ale deset let je v životě kapely dost dlouhá doba na to, aby stála za připomenutí. Ta oslava se konala 23. června 2005 v žižkovské Akropoli a záznam tohoto koncertu s několika hosty se nyní objevuje na albu vydavatelství Indies Records nazvaném TRABAND 10 LET NA CESTĚ. Jak v úvodním slovu píše Jarda Svoboda, není tento záznam tím, čemu se říká Best Of, ale mezi devatenácti zařazenými tu najdeme i několik důležitých písní z prvního alba skupiny O čem mluví muži a skladby psané pro Divadlo na voru. Však se principálka divadla, paní Frederika Smetanová, na koncertě také objevila. S ní rovněž přišel spolupracovník divadla i kapely Vladimír Javorský, kterého na albu slyšíme zpívat a hrát na saxofon v písni Jany Modráčkové na slova Franze Werfela Tlustý muž v zrcadle, což je titul, který se k Vladimírově hubené postavě zvlášť dobře hodí. Václav Koubek si tu zazpíval svoji píseň Hospoda a skupina Naholou 25 zahrála v Jardově písni Krysy, která by mohla být inspirována osudem oslavovaného i zatracovaného pomníku na Letné.
Asi není nutno dodávat, že koncert výborně "šlape", od úvodního uvítání publika a písně Markéto! přes následující píseň Přijíždí posel, v jejímž úvodu bicí vytvářejí dokonalou iluzi cválajícího koně, a text o poslovi, který všechno zapomněl, by mohl oslovit především starší, zapomnětlivou generaci, až k těm dalším, stejně zahraným "na plný pecky". V úvodu písně Jak to všechno pěkně roste je ocitován nápěv naší hymny a text hovoří o potřebě snášenlivosti a dorozumění. Stejně jako Bob Dylan, má i Jarda Svoboda píseň o Sáře, obdobně naléhavou a emocionální. Nechybí ani Černý pasažér, kterého známe i ve vtipné klipové podobě, o člověku, který neunesl svůj těžký osud, zpívá píseň Viděl jsem člověka a poklidnější atmosféru navozuje Žižkovská romance. Závěr alba tvoří dva dramatické tituly z alba Kolotoč - Historka z podsvětí a Panenka Bárbí & Malborou men, oba báječně zahrané. Ze záznamu lze cítit výborný ohlas přeplněného sálu a slyšet reakce publika, které nechtělo kapelu pustit z pódia a nebylo ochotno respektovat časové omezení, které pro hudební produkce v Akropoli platí.
Vedle poslechu písniček se na jednu můžete v počítači i podívat. Je to animovaný klip krásné písně z alba Hyjé nazvané Lano co k nebi nás poutá.

O písničkách, pecičkách a dobře zajetých autech

Když 26. června loňského roku pořádala skupina Traband velký koncert k deseti letům své existence, nikdo možná ještě netušil, jak důležitou se stane videonahrávka, která byla tehdy v Akropoli pořízena. Dnes, kdy kapela nevystupuje, a obávám se, že v tehdejším složení už asi těžko kdy vystupovat bude, je tato nahrávka vydaná u Indies Records na zvukovém i obrazovém disku neskutečně cenným dokumentem. O kompaktním disku TRABAND 10 LET NA CESTĚ (live) jsem referoval již ve zpravodaji č. 3, str. 38, dnes bych se rád zmínil o stejnojmenném záznamu na DVD. Ten nabízí o 10 písní hraných na pódiu více než cédéčko, navíc v úvodu slyšíme Klezmer funébr marš, který kapela hrála za pochodu, když se prodírala nabitým sálem na pódium. Vedle základní sestavy se představila i řada hostů, mezi nimi i Vladimír Javorský s Frederikou Smetanovou a Václav Koubek, který zde zazpíval dvě své písně, v nichž ho na jeho posledním albu Traband doprovází. Vladimír kromě saxofonu přinesl i kyblík plný třešní, které nabídl publiku s přáním: "Kolik je v těch třešních peciček, ještě tolik trabandích písniček!", a Václav zase pronesl chválu na svá deset let stará auta, která už jsou dobře zajetá, a popřál dobře zajetému desetiletému Trabandu úspěšnou jízdu do dalších let.
Kromě koncertní nahrávky si můžeme z disku pustit i dva videoklipy a dokumenty o kapele nahrané Českou televizí. Vedle koncertních ukázek tam jsou i rozhovory s členy kapely, především s Jardou Svobodou, který mimo jiné vzpomíná i na své první hudební zážitky. On totiž v dětství žil na Kolínsku, ve vesnici, kde se narodil František Kmoch, a sledoval vesnické pohřby doprovázené místní kutálkou. Při debatách o charakteru hudby Trabandu vzpomíná, že v Německu je někdo definoval jako Turbo-Polka-Klezmer-Punk. Říká také, že obdivuje písničkáře, kteří do svých textů vkládají nějaký příběh, ať už reálný nebo jako podobenství, o což se sám snaží také. Kdo jeho písničky zná, může potvrdit, že se mu to výborně daří.
Sledování "trabandího" koncertu z obrazovky je opravdu zážitek, který ukazuje jakou sílu hudební i textovou kapela směrem k posluchači vyzařuje. Neznamená to ovšem, že by se Jarda Svoboda a jeho spoluhráči brali nějak smrtelně vážně, dobře víme, že jejich vystoupení byla vždy plná humoru, místy až klaunského, jehož nositelem byl především banjista Evžen Kredenc. A jako protipól chlapské hřmotnosti podpořené mohutnou tubou Roberta Škardy tu byla něžná, drobná Janička Modráčková se svojí štíhlou trubkou a výborným zpěvem. Pokud zde mluvím v minulé čase, ten patří pouze této podobě kapely Jaroslava Svobody, který jistě využije koncertní pauzy k realizaci své další hudební tvorby a časem opět svolá muzikanty, aby s nimi nabídl publiku písničky, které potvrdí tu pecičkovou říkanku Vladimíra Javorského.

Ivan Kott, zpravodaj Jonáš-klubu č. 3/2005