TRABAND: ŠESTITAKT, KTERÝ SE NEZADŘE

"Dechový rokenrol" vydává album Hyjé!
Mezi českými spolky, které na sto plus jeden způsobů přijímají podněty etnické hudby z různých koutů světa, si pražský Traband, zavedená značka a jeden z nejlepších vývozních artiklů tuzemské world music, udržuje výsostné postavení. Potvrzuje to i čtvrté album skupiny.
Snad se příliš nezmýlím, řeknu-li, že Traband hraje v Čechách podobnou roli, jakou v latinském světě Manu Chao a jeho spřeženci. Pokud si jej návštěvníci živých vystoupení před lety zafixovali jako hospodský šraml mocně infikovaný klezmerem a balkánskými dechovkami, dnes s takto nastavenými parametry nevystačí. Skupina nasává jako houba množství hudebních podnětů, které přetváří do energického celku s výbušností Molotovova koktejlu. Neobvyklý instrumentář (akordeon, trubka, baskřídlovka, tuba, banjo, bicí plus nečetné kytary a četné další dechové instrumenty) dává nahrávkám i koncertům barvitý, originální zvuk. Na rozdíl od alba Road Movie se zpěvák a "capo di tutti capi" Trabandu Jaroslav Svoboda takřka vzdal kytary a vrátil se k akordeonu. Ku prospěchu věci.
S přitažlivostí hudby Trabandu se snoubí i Svobodovy texty; věnovat pozornost českým veršotepcům bývá velký luxus a vykládat si jejich práce ještě větší. V jeho případě se podobné úsilí vyplatí. Je přesvědčivý v příbězích outsiderů (Zloděj a dezertér, Černej pasažér) i v tématu tak subtilním, jakou jsou věci víry (Lano, co k nebi nás poutá, jedna z nejsilnějších písniček skupiny vůbec).
Český povahopis
Oproti předchozím nahrávkám se zdá, že má výraznější potřebu vymezit se vůči stavu společnosti. Pokud verš "malej člověk půjde za katr / z velkýho se stane ministr" v úvodní písni druhého alba Kolotoč vypadal jako výpůjčka z lumpenproletářského příběhu z první republiky, písničky Ve zlatém kočáře, Mraky, Lovci lebek a hlavně Vraťte mi mou hlavu jsou "tady a teď". Ne lecjaký obraz českého povahopisu funguje při vší úspornosti a nepopisnosti jako ten v kusu Nemám rád trpaslíky. A tak snad jedinou, zato pořádnou střelu mimo představuje text k odrhovačce Když si báječnou ženskou vezme idiot, připomínající jeremiádu zapšklé čtenářky Chvilky pro tebe. Leda by byl zamýšlen vtip na druhou, ale o tom si dovolím pochybovat.
Radek Diestler, Lidové noviny 30.12.2004