|
|
Traband ve dnech 8.-12.3.2005 provedl na Moravě pět samostatných recitálů a to vždy před zaplněným hledištěm. Potud všechno v pořádku. Moravské turné se však záhy proměnilo na putování party lazarů, jejichž akční rádius vrcholí každý den mezi 20-22. hodinou, tzn. v době koncertu. Mimo tuto dobu lazaři polehávají, pokašlávají a hledají v jaké že hospodě mají dietní stravu. Zcela v souladu s celorepublikovou situací postihla skupinu Traband chřipková epidemie. Povýtce nejvíce postihl tento postrach zimního období našeho leadera Jardu, který však i přesto podával při koncertech heroické výkony. 8.3. Brno, Musilka. Hned první koncert byl ve znamení MDŽ a byl tak dobrou příležitostí zahrát písně o ženách a pro ženy. Řidič-básník František složil k MDŽ dokonce básničku. Řadu písní si během turné posluchači objednávali na přání s věnováním pro své nalezené drahé polovičky. Dělat jim radost je právě to, co má mimojiné Traband v popisu práce. Na brněnské Musilce pomohlo publikum zapomenout na tělocvikářský charakter místa, kde kromě spartakiádních nácviků snad probíhá i středoškolská výuka tělocviku. Navíc veškerá produkce končí ve 22 hodin, což je od podniku, který si říká rockový trochu, řekněme, nesolventní. 9.3. Olomouc, Divadlo hudby. Jiné už to bylo v Olomouci, kde místní Divadlo hudby vytvořilo skvělé podmínky. V programu jsme četli citaci od renovovaného hudebního publicisty, že naše produkce jsou "pachtění za pseudofilosofickými pravdami", což mě trochu zaskočilo. Nicméně návštěvníci koncertu oproti tomu zřejmě chápou trabandí písničkářství za odraz svých vlastních pocitů a tak i v Olomouci byli bezva. Hráli jsme i něco od Otcových dětí. 10.3. Ostrava, Boomerang. Zpečetěný osud Jarka Nohavici, stal se naším osudem další den. Boomerang ve Stodolní byla povedená štace a zejména noční gyros je dost podařená záležitost. Události však braly rychlý spád a než jsme se nadáli, byli jsme v Břeclavi. 11.3. Břeclav, Piksla. Tam za námi přišel čerstvý padesátník Vašek Koubek, který hrál odpoledne v místní synagóze. Zahrál si s námi svoje tři songy a dopadlo to dobře. Pouze zvukař to neměl pod kontrolou a Jarda mu dal málem baskytarou po hlavě. Nicméně i zde převažuje pozitivní hodnocení, neboť dorazily fanynky z Dolních Bojanovic. A to potěší. 12.3. Uherské Hradiště, kino Mír. V Uherském Hradišti jsme potom popáté zahráli, přespali a odjeli. Vzhledem ke kapelníkově virovému onemocnění jsme pětkrát hráli i Cirkus Praha. Je to sice pěkná píseň, ale všichni budeme rádi, až se Jarda zase uzdraví. Při sportovních utkáních vede chřipková epidemie ke zrušení utkání. Nic takového se nám nestalo a tak snad můžeme říct, že za své výkony si rozhodně nezasloužíme kontumaci. Cesta na komín a schovaný Eugen v lokomotivě "Jdeme na komín!" vykřikne Václav v hluboké noci před ubytovnou v brněnské městské části Husovice. "A co kdybychom si šli lehnout?" opáčí Evžen a v rozporu se svou větou se otočí a následuje Václava. Jdu také, kameraman Zeno, který je s námi, záhy zmizí neznámo kam. Tovární komín je poměrně daleko a cesta je trnitá. Evžen třikrát padá do křoví a stáhne s sebou i Václava. Otcové od rodin leží v křoví podrápaní od trnů a smíchy nemohou popadnout dech. Jsem rád, že jsem šel s nimi a mohl to vidět. Potom jsme už u komína a Evžen, který se nebojí výšek, pln sil, probuzen trny ve tváři, okamžitě leze nahoru a volá, ať jdeme za ním. Narazí však na uzavřený poklop a zklamaně se vrací na zem. Tu přichází jednoruký hlídač a vyhrožuje, že zavolá policii: "Co tu chcete? Tady nemáte co dělat!" "My už jdem, nám se tady jenom líbí," odvětí Václav emocionálně zcela nezabarveným hlasem. Hlídač odejde a my nacházíme starou lokomotivu, což je voda zejména na Evženův mlýn. Začíná stroj obdivovat a leze dovnitř. "No tak to je fakt hustý." Já se radši klidím pryč, přichází teď totiž celá ochranka objektu a opět vyhrožuje policií. Jako správně vychovaní s Václavem odcházíme, Evžen ošlehán svými vojenskými zkušenostmi, zůstává skryt v lokomotivě. "Byli tři, byli tři!" křičí jednoruký hlídač a na ten popud jedna guma z ochranky háže cihlu do lokomotivy, jestli tam teda ještě někdo jako není. Cihla přistává Evženovi na zádech, potkává ho však ještě jiná smůla. Prozradí ho čouhající bota a ochranka je na nohou. "No jo, dyť já už jdu," řekne Evžen a jde za náma. Tak to je celé jedno noční dobrodružství. Že nemá pointu? Myslím, že to nevadí. Je to aspoň příběh, který se dá z mimokoncertních aktivit publikovat. Koho by mohlo napadnout, že poleze v noci na komín? Malé děti, puberťáky a trabandity. Sepsal Robert Škarda, fotografoval Václav Pohl. )
)
)
)
)
|