s    t    o    r    y    


 
 

COUNTRYPUNK 1995-1999 Legendami a humornými průpovídkami opředené lidové vozítko z NDR nebylo tou hlavní inspirací pro název kapely, i když velká podobnost tu je: Také nadělá spoustu kraválu a pěkně vám natřese kosti. Dvoutaktní beat, um-ca, um-ca, polka i pogo. Ale spíše než trabant - prskolet, páchnoucí pivem a humorem 5. cenové kategorie, to byl trabant v původním významu toho slova: průvodce, ozbrojený ochránce, životní strážce. Bodyguard, řeklo by se dnes. Někdo, v jehož přítomnosti se můžete cítit bezpečně a bezstarostně, i když kolem zuří bouře nebo třetí světová. A pak, ta lákavá hra se slovy: tra-band, troj-bend, kapela ze tří muzikantů. Protože na počátku byli tři: Jarda Svoboda - autor písní, kytara, foukací harmonika, mandolína, zpěv. Michal Kliner - baskytara. Václav Pohl - bicí. O něco později do kapely přibyl banjista Evžen Kredenc, čtvrté kolo u vozu. Hraj jak umíš, ostatní přijde samo, říkali si muzikanti. Hudební styl? Nekomplikované rockové písničky bez sebestředných kytarových sól, s texty, které vyprávějí příběhy. "Odvrácená strana country", "country-punk", "dvoutaktní rock" - takové přívlastky si jejich hudba vysloužila. První album, nazvané "O čem mluví muži?"(1997), obsahuje i některé písně z repertoáru Jardovy předešlé kapely Otcovy děti. O žánrové nezařaditelnosti Trabandu svědčí i to, že první vystoupení si kapela odbyla na folk a country festivalu Porta, ale o pár týdnů později už předskakovala punkové Znouzectnosti. V jistém stylově vyhraněném rádiu se Traband dostal na index zakázaných kapel, protože "tohle přece není country", naopak rocková rádia zase Traband odmítala se slovy "country nehrajeme". Traband však vždycky vyjadřoval názor, že není důležitý hudební styl, ale písnička. A když je písnička dobrá, zaujme stejně dobře v opeře s filharmonií, na stadiónu s rockovou kapelou, nebo jen u táboráku s kytarou.

DECHNO 1999-2006 Poněkud primitivní stavba prvotního Trabandu záhy přestala vyhovovat náročnějším hudebním výletům, a tak byl původní punkovatý dvoutakt přestavěn na dechno-klezmer-turbo-polka-kabaretní pětiválec. Nový zvuk kapely předznamenalo nejprve angažmá trumpetistky Jany Modráčkové a tubisty Roberta Škardy. Odchod basisty Michala Klinera a výměna bubeníků (Petr Vizina nahradil Václava Pohla) urychlily proměnu zvuku z elektrického bigbítu k akustickému dechovému šramlu (trubka, tuba, klarinet, akordeon, banjo, bicí). Bylo zjištěno, že svět není jenom Amerika a že i jinde se hraje úžasná a zajímavá hudba, která může oživit zahnívající český hudební kdedomovmůj. Pohonné směsi začal trumpetový Traband (neboli "troubend") čerpat z nových zdrojů: z cikánských mollových stupnic, ze židovského klezmeru, z cirkusových fanfár, z českých i balkánských dechovek, z kramářských odrhovaček a příběhů ze staropražského podsvětí, z patosu funebráckých průvodů, z přeslazenosti francouzských šansonů, z exaltovanosti arabských zpěvů, z romantických námořnických halekaček. Hudební kritika přisoudila Trabandu nálepku "world music", kapela sama si však našla přiléhavější název pro svůj styl: "dechno" - hudba k tanci hraná na dechové nástroje. Album "Kolotoč"(2000) zachycuje Traband v atmosféře končícího století, v čase karnevalu na potápějící se lodi. Veselé písně o nešťastných mužích, padlých ženách, padlých andělech a trosečnících života, koketující s náladami dalšího konce světa a zániku civilizace. Album se setkalo s velmi příznivým ohlasem u kritiky, nějaký čas však trvalo, než si na "nový" Traband zvykli i posluchači. Ukázalo se však, že této hudbě rozumí lidé nejen v Čechách. Kapela začala intenzivně koncertovat i v zahraničí, nejprve jako součást projektů Divadla Na voru, později samostatně (Francie, Švýcarsko, Německo, Slovensko, Rakousko, Maďarsko, Polsko, Korsika, Řecko, Japonsko). Na domácí scéně Trabandu znamenitě pomohl písničkář Václav Koubek, po jehož boku se kapela začala častěji objevovat, a také herec Vladimír Javorský, v té době hostující hráč na saxofon. S příchodem baskřídlovkáře Jakuba Schmida a s nástupem samplovací techniky se rozšířily možnosti dechové kapely. Zvukově lehce experimentální CD "Road movie"(2002) je písničkovým deníkem z cest, soundtrackem k filmu z trabandích výletů po světě. Hlavním tématem písní jsou opět ztracené existence všeho druhu - tuláci, bezdomovci, kočovníci, lidé na cestě. Výměna bubeníků (Petra Vizinu nahradil původní bubeník Václav Pohl) s sebou přinesla i návrat k tvrdšímu zvuku a k některým písním z prvního období kapely. Album "Hyjé!"(2004) tak shrnuje všechno, čím kapela za dobu své existence prošla. Jednoduché rocknrollové popěvky i pokračování neřízené dechnojízdy, lyrická milostná vyznání i náročnější epické příběhy o rytířích, zlodějích a dezertérech, pánech v kočáře, krasojezdkyních a apokalyptických jezdcích. Tímto albem se Traband dostává do širšího povědomí veřejnosti a jeho písně se objevují v dříve nemyslitelných vysílacích časech v rozhlasu i v televizi. Kapela získává cenu Akademie populární hudby Anděl 2004 v oblasti "world music" a cenu Akropolis Live Music Awards (ALMA) za nejlepší živé vystoupení roku 2005. Účastní se mnoha zahraničních prestižních festivalů (Sziget, Rudolstadt, Paříž, Avignon, Gdaňsk, Strasbourg) a pokračuje i v domácím nepřetržitém koncertním turné. Svou desetiletou hudební jízdu slaví trabandité velkým výročním koncertem, jehož záznam vychází na CD i DVD pod názvem "10 let na cestě"(2005). Spolu s albem vychází i netradiční zpěvník - "Kontraband", komiksová kniha, zpracovávající příběhy z trabandích písní. Po oslavách výročí kapela ohlašuje roční koncertní pauzu, odpočinek v garáži a snahu opět předefinovat svůj dosavadní zvuk.

LO-FI POP 2007-2016 S kompletně novým repertoárem a s novým zvukem začal Traband třetí kapitolu své existence a od počátku roku 2007 se znova začíná objevovat na pódiích - nejprve jako "trojbend"(Jarda Svoboda - harmonium, kytary, baskytara, cimbál, zpěv, Jana Modráčková-Kaplanová - kytara, trumpeta, harmonium, zpěv, Václav Pohl - bicí, beatbox, zpěv), později v rozšířeném, čtyřčlenném obsazení(Robert Škarda - tuba, suzafon). Divoké dechno načas ustupuje do pozadí a nové písně se nesou spíše na klidnějších lyrických vlnách. Po všežravém období, kdy si trabandité přisvojovali takřka jakýkoli hudební styl, přichází snaha rozhlédnout se v domácí krajině. Tuto podobu Trabandu zachycuje album nazvané "Přítel člověka" (2007), za které kapela obdržela cenu Hudební Akademie Anděl 2007 v kategorii "folk & country". Jeho tvrdším a syrovějším pokračováním je album "Domasa" (2010), rovněž oceněné cenou Anděl 2010 v kategorii "folk & country". O rok později vychází výjimečný projekt, DVD/CD "Neslyšené?/Neslýchané!" (2011). Hudebně je CD usazeno v mantinelech folk-rockové písničky, DVD pak přináší unikátní projekt, písně Trabandu přetlumočené do českého znakového jazyka pro neslyšící. Zatím poslední nahrávkou kapely je lo-fi popové album "Vlnobeat" (2014), na kterém kapela poprvé výrazněji využila barevnou škálu klávesových nástrojů Jany Modráčkové-Kaplanové a novátorský způsob hry na banjo Radima Humla. Po dlouhé koncertní šňůře k tomuto albu a po oslavách svých dvacetin se Traband opět načas uchyluje do garáže a vyhlašuje delší koncertní pauzu.


  • Náramný štěstí - braková detektivka

    zpátky do garáže