Během zájezdu Trabandu po jižní Francii, který byl, pokud se nepletu, vůbec nejdelší za dobu fungování tohoto hudebního tělesa (29.4.-16.5.2004), děly se věci privátní, globální, věci veselé i smutné, události zásadní i pomíjivé. V roce české hudby Traband opět, tak jak umí jen on, rozdával hudební zážitky a radost milým, rozumějícím a shovívavým Francouzům. V neposlední řadě i českým a slovenským emigrantům.
Události globální, které přišly a nešlo je ovlivnit:
1. Česká republika vstoupila do Evropské unie, někteří lidé nám gratulovali, ale většinou asi ve smyslu "Dobře vám tak". Na vlastní kůži jsme tuto změnu pocítili při zpáteční cestě přes hranice, kde se dříve celníci letmo podívali do pasu, teď už na nás jenom lhostejně mávli rukou.
2. Slavil se Svátek práce a Traband ho oslavil prací-koncertem.
3. V Praze vrcholilo Mistrovství světa v hokeji a po zápase s Kanadou jsme si posteskli, že nemůžeme být při tom. Ne všichni z kapely si však posteskli, neboť je hokej, stejně jako všechny Francouze, vůbec nezajímá. Bylo těžké zjistit jakýkoliv výsledek a nebýt dobrého Eurotel-info... Po prohře s USA jsme si naopak přitakali, že u takové blamáže je lepší nebýt. A když si při návratu domů na první české pumpě koupíte noviny a čtete "Nezazněl tyčky ťuk v bráně je Roachův puk", leze vám mráz po zádech.
4. Co však Francouze zajímá je fotbal a v den našeho zápasu s USA hrálo AS Monako s Chelsea v semifinále Ligy Mistrů. Následkem toho byl o dvě hodiny posunutý začátek našeho koncertu v Bordeaux v proslulém baru Le Coucou.
5. V den výročí narození Bedřicha Smetany, 12.6., začal v Praze hudební festival Pražské jaro. Traband tento den oslavil opět koncertem.

A jak vypadala samotná tour? Tour byla dlouhá, ale poučná a hlavně elastická. Slovo elastický znamená pružný a týká zacházení s časem, které se liší od běžného užívání času. Při tomto elastickém zacházení s časem totiž dochází k prodlení (nebo také zdržení, neboť když se řekne v jedenáct rozumí se někdy po jedenácté), čímž dochází ke konfliktu s lidmi, kteří zacházejí s časem zcela běžně. Dochází tak k určité mezní situaci, která je pak na čas vyřešena, ale s vypětím všech sil a jako bumerang se stále vrací. Takto jsme, sice nechtěně, ale s Mouradem v čele zacházeli s časem i my. A kde všude jsme byli? 30.4. Mont-de-Marsan. Hrajeme v proslulém šapitó Latcho Drom. Koncert pokračuje v redukované sestavě na baru a Mourad vykřikuje: "To by bylo dobrý, kdyby jste hráli nějaký Traband!" 1.5. Cestas. Veletrh nebo spíše bazar hudebních nástrojů vrcholí večerním koncertem Trabandu, který je neočekávaně unplugged a náš francouzský kamarád Joël se svou legrační češtinou to obrečí: "Chudákí, oni museli hrát, chudákí". 2.5. Toulouse. Koncert v baru Le Cactus pro lidi, co tam zrovna pijí pivo. Václav říká Mouradovi: "Až bude zase důležitej bar, tak mi řekni." 3.5. Toulouse. Druhý den hrajeme na soukromé akci v obýváku s kapelou Retire tes Doigts, známou i našemu publiku z festivalu Litoměřický kořen. Chloe, dcera majitele, troubí na trumpetu a umí dobře česky. Hrála totiž kdysi s Divadlem bratří Formanů. Mourad to pln euforie oslaví vodkou a pak pozdě bycha honí: "Já jsem nevěděl, že to bude takový, já jsem běhal ven, ale jsem to nestihnul." 4.5. Bordeaux. Kritický koncert na schodech v baru Le Petit Rouge. Evžen, který stále skrývá nějaké tajemství a za pastis utratí 4 eura, i když nemusí, prohlásí: "V tomhle baru už nikdy hrát nebudu." 5.5. Bordeaux. Vystoupení v baru Le Coucou má úspěch u frenetických fanoušků, kteří se po koncertě dokonce snaží komunikovat. Evžena osloví jakási fanynka: "De qoui vous chantez?" Evžen pln pokory jako pravý polyglot odvětí: "Merci, merci." 6.5. Bordeaux. Další den máme tu čest hrát jako předkapela ve Francii slavné kapele Hardcore Troubadors a přijde skutečně plný kulturák. Václav však skrčen pod sedačkou v autě skučí: "Já tam nejdu, je tam moc lidí a já se jich bojím." 7.5. Volný den trávíme mimo jiné návštěvou festivalu, kde hrají naši staří známí, kapela Rageous Gratoons. 8.5. Fabrezan. V tomto městečku hrajeme ve zcela novém pěkném klubu a řidič Patrik, který je z Brna, lapidárně pronese: "No co, tak zahrajete, sníme to tady, naložíme a jedem, žé? Co se tady budeme mrcasit?!" 10.5. Montpellier. Po volném dni stráveném u kamarádky Emily, hrajeme v baru, kde je majitelem Angličan, a já mu za večer řeknu asi pětkrát: "Yes, one beer for me, please." Pivo je to jediné, co mi tam chutnalo. 11.5. Esperaza. Něco jako prázdninové sídlo, kde dostaneme všechno, co potřebujeme. Koncert je také dobrý a Mourad mě potěší: "Bez tuby není hudba". Setkáváme se s Drahomírou, českou emigrantkou, která tu hraje na akordeon v kapele Psí život. 13.5. Carcassone. Tento koncert patří k nejlepším. V baru hrajeme dědovi Lebedovi, dvojníku Richarda Geera, pánovi s beranicí a červenému barmanovi. Kolemjdoucí také koukají, skoro jako v zoo. Večer v bytě pijeme ještě pivo, ale Jarda už nemá chuť: "Jste idioti a serete mě, jdu spát." 14.5. Nimes. Na open-air Drom festivalu v přírodě je pěkné počasí. "Hudba je nápodobou přírody."(J.J.Rousseau) 15.5. St. Affrique. V baru Le Glacier završujeme své putování. "Já vám říkám to přesně tak, jak to je," konstatuje Mourad a my víme, že nemá pravdu.

Zmiňováni nebyli Jana a Jakub. Budiž řečeno, že Jakub odjel s neskrývanou radostí už třetí den do Prahy. A Janinka? Chovala se slušně, nepila, ani nekouřila. Snila snad o tom jaké to je, když si báječnou ženskou vezme idiot? Turné bylo velmi náročné. Až po záklopku!!!

Sepsal Robert Škarda, fotografovali Mourad Litim, Jarda Svoboda, Jana Modráčková a Václav Pohl.